úterý 2. září 2014

Jak jsme udělali Žanetu

 Po čase realizujeme projekt (500+ MD), který má všech "pět pé":
  • baví nás,
  • zákazník je spokojen,
  • je dodán včas,
  • zákazník řádně a včas platí,
  • dostali jsme další související zakázky.
Jmenuje se Žaneta a je to systém na správu zájezdů pro CK Adventura a CK China Tours.


Domlouvání projektu

Když to trochu přeženu, vypadal úvod asi takto:
Zákazník: Rádi bychom u Vás poptali vývoj systému na správu zájezdů, samozřejmě na míru.
Fraga: Jasně, kolik na to máte cca peněz a co všechno to má umět?
Zákazník: To bychom právě rádi zjistili z nabídek, z nichž si následně vybereme tu nej.
Fraga: Aha ... mohli bychom Vám tedy nejprve představit jiný přístup k vývoji SW - jak pracujeme my?

Nabídka

Neplýtvali jsme časem sepisováním mnohastránkové nabídky, jejíž hlavní náplní je vejít se za každou cenu do předpokládaného rozpočtu, který je již na první pohled nedostatečný s tím, že zbytek se vyřeší, až zakázku získáme. Nabídka pak není nic jiného než "za předpokladu", "představuje pouze základní ...", "součástí není ..." atd. Následně je na stole nicneříkající zadání a nicneříkající nabídka. Přesto se všichni tváří, že se vzájemně pochopili a jde se do toho. V nejhorším, co se může stát? Když nebudu jako zákazník spokojen, nezaplatím. V případě, že se jako dodavatel nevejdu do rozpočtu, některé funkce zkrátka "ořežu".

Analýza

Netvořili jsme ani žádnou analýzu, popis obrazovek apod. Náš presales spočíval v ukázce stylu naší práce, demu agilní metodiky vývoje, zkušebním vytvoření několika úvodních storek a sprintů (používáme Trello). Abychom byli i správní obchodníci, poskytli jsme slevu v sazbách, v případě, že se domluvíme na agilním přístupu.

Tím jsme rozbořili představu zákazníka o získání nabídky s finální cenou a termínem, vtáhli zákazníka do vývoje a nadchli jej pro spolupráci. Z češtiny jsem nikdy extra neprozpíval ;), ale slovo spolupráce chápu jako tvorbu nějakého díla dohromady. Máme ověřeno, že představa "Já zákazník, já pán" je ve svém důsledku extrémně drahá jak pro pána, tak pro dělný lid.

Samotná realizace projektu

Začali jsme tvorbou prototypů obrazovek. Jak je prototypování super, píšeme v předchozím článku.

Pokud zákazník každý týden vidí, kolik bylo odvedeno práce, a má neustále k dispozici "něco" funkčního, je schopen velmi brzy porovnat, jak je daná funkce náročná/drahá. Následně má tři možnosti, přičemž všechny jsou správné:
  • Označí zbytné funkce, jejichž realizaci odsune na později.
  • Sáhne hlouběji do peněženky.
  • Danou funkčnost vyškrtne, protože se mu ekonomicky nevyplatí (nepotřebuje ji).

Parádní věc jsou pravidelná dema pro zaměstnance zákazníka v průběhu projektu. Tím, že se pracovníci, pro které je systém vyvíjen, mohou k řešení v průběhu vývoje vyjadřovat, má jenom pozitiva. Lidé se na nový systém těší, my nebudeme muset na poslední chvíli nic předělávat a management vidí, za co platí.

Samozřejmě v projektu byla a ještě bude řada problémů. Jsem si však jist, že naše kluky práce baví, děláme projekt, který má hlavu a patu, a zákazník k nám chodí rád. Jednou dostala paní Iveta i oběd.


Plán vs. skutečnost

Finální rozpočet je cca 3x větší, než byla úvodní představa zákazníka. Výsledný produkt je ale násobně lepší, než si zákazník dovedl představit a nyní má v ruce nástroj, který mu vedle očekávané úspory práce přinese i přímé výnosy, takže business case v tom je ... z logiky výše uvedeného být musí.

Díky výrazně větší náročnosti jsme začali mít problémy s termíny. Stanovili jsme si proto deadlines a rozsah funkcí (náplň práce v jednotlivých sprintech) jsme přizpůsobovali termínům. Fungovalo to i naopak, kdy důvěra zákazníka v naši práci vedla k tomu, že nás "nedrtil" na termínech, ale společně jsme posuzovali, kdy co musí být hotovo s ohledem na potřeby zákazníka a naše možnosti.

Závěr

Upřímně doufám, že už se nikdy nedostaneme do situace, kdy nebudeme u obdobných projektů umět zákazníkovi vysvětlit, že jasně daný rozpočet a termín je nesmysl, který ve finále odnese jak zákazník (nemá produkt, který chtěl), tak i my (na 99% na tom proděláme boty), nebo že budeme "nuceni" do takového projektu jít, vždyť ono se to nějak vyřeší.

Nakonec ještě důkaz, že taková spolupráce opravdu funguje. Nové weby obou CK měl původně tvořit někdo jiný jako samostatné projekty. Zákazník je s naší prací spokojen natolik, že oba weby dodáváme my (vyjma grafiky). Administrace stránek je součást Žanety. Žaneta je totiž cool girl.

Žádné komentáře:

Okomentovat